Domácí sušenky

Abych vám představila tyhle mňamky bude stačit když řeknu, že chutnají podobně jako oblíbené karamelové sušenky podávané ke kávě nebo čaji :) Snad jsou trochu míň sladké, ale můžete tam kápnou víc medu nebo cukru a rázem je to vyrovnané ;)

Na 18 sušenek:

1 hrnek       celozrnné mouky (zkoušela jsem pšeničnou i žitnou a obě byly v pohodě)
1/2 lžičky    jedlé sody
1 lžička       kypřícího prášku
1/4 hrnku    hnědého cukru
špetka         soli
1/3 hrnku    medu

1 lžička       vanilkového aroma
1/4 hrnku    oleje

Předehřejte troubu na 180 stupňů. Smíchejte mouku, kypř. prášek, sodu, sůl a cukr. V druhé misce smíchejte med, aroma a olej. Obě směsi smíchejte, můžete přidat kousky čokolády (ale nemixovat, jinak se vám ty kousky rozdrtí).
Dejte na plech (s pečícím papírem), nebo ještě lépe do silikonové formy, během pečení trošku naskočí, takže je lépe dávat tenčí vrstvu.
Pečte 11 minut dozlatova (pokud je budete péct déle, vysuší se).

Recept pochází z viveleveganrecipes.blogspot.cz , ale je upravený podle mých zkušeností. Taky jsem místo javorového sirupu použila med, protože sirup se u nás ve spíži běžně nenachází ;)

Andrzej Sapkowski: Zaklínač I. - Poslední přání

Recenzovat Sapkowskeho, tedy v žánru fantasy poměrně uznávaného a oblíbeného autora, není příliš těžký úkol. Jeho práce se vyznačuje značnou přehledností a těžko jí něco vytknout.

„Kdo jsi?“
„Jsem Geralt z Rivie.“
„Kdo jsi, Geralte z Rivie, že ses o své vůli ustanovil vykladačem zákonů a obyčejů?“

„On zná ten Zákon lépe než kdokoli jiný,“ pronel chraptivě Myšilov, „protože s ním bylo kdysi dávno podle toho Zákona naloženo. Byl odňat svým rodičům, protože byl předurčen k něčemu jinému. A díky Sudbě se nakonec stal tím, čím je. „
„A čím tedy je?“
„Zaklínačem.“

Geraltův příběh je zasazen do lidského světa plného nestvůr škodících lidem. Úkolem Zaklínáčů je vyčistit svět od těchto příšer a přinést klid do lidských měst ve kterých jsou paradoxně málokdy vítaní.

Sapkowskému se v jeho povídkách podařilo využít výhod tohoto žánru a zároveň se vyhnout jeho nedostatkům. Pří čtení příběhů o zaklínači nemáte pocit, že čtete povídky – u těch se nezřídka setkáváme s určitou plochostí, nedostatečnou vykresleností, zbrklostí – Zaklínač však už v této podobě působí téměř jako román. Zachováním jedné postavy a prostředí je vytvořen dostatečný prostor pro rozvinutí světa, ve kterém se příběh odehrává. Tady se dostáváme snad k jediné věci, kterou jsem schopná první knize vytknout a to vnitřní svět postav. Rozhodně se nedá říct, že by byly nedostatečně rozepsané, po přečtení upoutávky na zadní straně knihy jsem jen očekávala trochu více než jen zmínku o tom, že zaklínač putuje až příliš dlouho sám. Vzhledem k tomu jak se příběh vyvinul v poslední kapitole je však možné, že v druhé knize se toto změní. Radím tedy příliš si neprohlížet obal nebo si od řečí nakladatele moc neslibovat. Přetože by totiž mohli naznačovat něco jiného, jedná se o příběhy magie a boje (ačkoli ani jedním není kniha přeplněna) snad jen s (velmi) lehkým náznakem romance.

Konec jedné čokolády

Ano, trpím neodkladnou potřebou sdělit světu, že jsem snědla čokoládu :D

home