Když projdete
vstupními dveřmi a vystoupáte po dvaadvaceti schodech, ocitnete se
před dveřmi našeho bytu. Mají zlatou kliku a úzké okýnko po
celé délce. Za nimi je úzká chodba táhnoucí se od mého pokoje
ke koupelně.
Koupelna je malinká, tak akorát na obvyklé vybavení a pračku. Má modré obklady a nad vanou velkou kachličku s obrázkem lodi.
Hned vedlejšími dveřmi se dostanete do velké jídelny. Je tu velký stůl se šesti židlemi a pod ním červený čtvercový koberec. Jídáme tady málokdy, většinou jen o Vánocích nebo při oslavách.
Vpravo od jídelny je kuchyň. Je úzká a dva lidé mají co dělat, aby tu kolem sebe prošli. Na jednom konci je lednička a na opačném vařič, mezi nimi se táhne hnědá, vyřezávaná linka. Když se vrátíme z kuchyně do jídelny, můžeme si vybrat ze dvou dveří. Jedny vedou do taťkovi pracovny a druhé do obýváku.
Pracovna je menší místnost se spoustou skříní a všudypřítomným nepořádkem. Na jejím konci jsou dva stoly, na jednom – blíže k oknu, stojí počítač, druhý bývá prázdný nebo na něm stojí notebook. Nad oběma stoly visí nástěnka, plná nepřehledných údajů načmáraných na papírcích.
Obývací pokoj je prostorný. Stojí v něm sedačka a křesla, několik skříní, květin a televize. Z velkého okna je vidět přímo na silnici před domem.
Abychom se dostali do mého pokoje, musíme zpátky na chodbu. Projdeme kolem vstupních dveří a věšáku, musíme dát pozor na schod uprostřed chodby. Po cestě mineme pokoj mého bratra, který kdysi býval můj. Je celkem malý, postel, stůl a pár skříněk se sem ale vejde. Naproti jsou dveře do ložnice rodičů. Je laděná do fialova, s velkou postelí a chlupatým kobercem. A konečně na konci chodby je můj pokoj. Všechno co v něm je, je vidět hned po otevření dveří, kromě velké červené šatní skříně za nimi. Co na první pohled zaujme je dvoulůžková postel naproti dveřím. Obvykle mám na ní červené povlečení. Nad postelí visí velký plakát leoparda s vyceněnými zuby. V mém pokoji je hodně plakátů, několik s oblíbenými hudebními skupinami a hodně se zvířaty. Z mého pokoje je přístup na balkón, kam ráda chodím v létě. Vedle balkónových dveří je skříňka, kde mám složené oblečení a nad ní nástěnka s dalšími plakáty. Stůl se k oknu už nevešel a tak je na druhé straně, denní světlo mi u něj nahrazuje lampička. Vedle stolu je velké zrcadlo, na kterém se pořád záhadně objevují šmouhy a vedle něj dvě skříňky, které ukrývají učebnice a další mé věci. V pokoji je málo světla ze stropního osvětlení a proto jsem ráda, že tu mám stojací lampy a můžu i sama ovlivnit kolik světla tu budu mít.
NAŠE VANA
Koupelna je malinká, tak akorát na obvyklé vybavení a pračku. Má modré obklady a nad vanou velkou kachličku s obrázkem lodi.
Hned vedlejšími dveřmi se dostanete do velké jídelny. Je tu velký stůl se šesti židlemi a pod ním červený čtvercový koberec. Jídáme tady málokdy, většinou jen o Vánocích nebo při oslavách.
Vpravo od jídelny je kuchyň. Je úzká a dva lidé mají co dělat, aby tu kolem sebe prošli. Na jednom konci je lednička a na opačném vařič, mezi nimi se táhne hnědá, vyřezávaná linka. Když se vrátíme z kuchyně do jídelny, můžeme si vybrat ze dvou dveří. Jedny vedou do taťkovi pracovny a druhé do obýváku.
Pracovna je menší místnost se spoustou skříní a všudypřítomným nepořádkem. Na jejím konci jsou dva stoly, na jednom – blíže k oknu, stojí počítač, druhý bývá prázdný nebo na něm stojí notebook. Nad oběma stoly visí nástěnka, plná nepřehledných údajů načmáraných na papírcích.
Obývací pokoj je prostorný. Stojí v něm sedačka a křesla, několik skříní, květin a televize. Z velkého okna je vidět přímo na silnici před domem.
Abychom se dostali do mého pokoje, musíme zpátky na chodbu. Projdeme kolem vstupních dveří a věšáku, musíme dát pozor na schod uprostřed chodby. Po cestě mineme pokoj mého bratra, který kdysi býval můj. Je celkem malý, postel, stůl a pár skříněk se sem ale vejde. Naproti jsou dveře do ložnice rodičů. Je laděná do fialova, s velkou postelí a chlupatým kobercem. A konečně na konci chodby je můj pokoj. Všechno co v něm je, je vidět hned po otevření dveří, kromě velké červené šatní skříně za nimi. Co na první pohled zaujme je dvoulůžková postel naproti dveřím. Obvykle mám na ní červené povlečení. Nad postelí visí velký plakát leoparda s vyceněnými zuby. V mém pokoji je hodně plakátů, několik s oblíbenými hudebními skupinami a hodně se zvířaty. Z mého pokoje je přístup na balkón, kam ráda chodím v létě. Vedle balkónových dveří je skříňka, kde mám složené oblečení a nad ní nástěnka s dalšími plakáty. Stůl se k oknu už nevešel a tak je na druhé straně, denní světlo mi u něj nahrazuje lampička. Vedle stolu je velké zrcadlo, na kterém se pořád záhadně objevují šmouhy a vedle něj dvě skříňky, které ukrývají učebnice a další mé věci. V pokoji je málo světla ze stropního osvětlení a proto jsem ráda, že tu mám stojací lampy a můžu i sama ovlivnit kolik světla tu budu mít.
NAŠE VANA
Když projdete úzkými dveřmi do naší
koupelny, nenechte se odradit zvukem pračky nebo vlastním odrazem
v zrcadle naproti dveřím. Naše koupelna je totiž maličká a
musíte nejdřív zavřít dveře, abyste si jí všimli. Koho? Vany
přece. Vypadá jako obyčejná vana, ale není, je to naše vana.
Její oblé tvary poněkud zanikají ve spoustě sprchových gelů,
šampónů a mýdel. Je bílá a obložená modrýma kachličkama.
Na zdi nad ní je jedna velká kachlička s namalovanou
lodičkou. Ta má dvě velké plachty a pluje si směrem k vedlejší
stěně, na které visí ručníky. Dnes tam visí žluté s našimi
jmény, které jsme dostali k Vánocům. Ve vaně jsou nalepené
hvězdičky proti klouzání, když se jdu koupat vytahuju je,
protože jsou nepříjemné. Koupili jsme je kvůli mladšímu
bratrovi, stejně jako plovoucí hračky, které jsou naházené
v košíčku na skříňce. Dávno si s nimi nehraje, ale
ještě je nikdo neodnesl. Naši vanu mám nejradši v zimě,
kdy ji napustím až po okraj horkou vodou a spoustou pěny a ležím
tam dokud nemám na prstch varhánky :D
ZAJÍC
Mezi savci najdeme mnoho zvířat a
každé je svým vzhledem originální, zajíc není vyjímkou.
Tento, v porovnání s ostatními, velký hlodavec bývá
také námětem pro pohádky, kdo by neznal například Jen počkej,
zajíci. Má světle hnědou srst, dlouhé uši a vypracované
končetiny, které mu umožňují dlouhý a rychlý pohyb ve volné
přírodě. Když kolem vás proběhne, spatříte jen ocásek
připomínající bambulku. Ve zpracování potravy mu pomáhají dva
velké zuby, kterým se říká hlodáky. Pokud si představujete
zajíce s mrkví, stejně jako je ukazován v pohádkách,
nejste daleko od pravdy. Zajíc je totiž býložravec a proto ho
také můžeme často vidět na polích a v jejich okolí.
