Šaty dělaj člověka (úvaha)

Další krátká slohovka. Psaná (hodně narychlo) pro oko učitelky, takže nic moc :D Ráda bych tohle téma časem víc rozvedla, možná úplně jinak - kdoví, ze začátku nikdy nevím, co chci psát, všechno vzniká náhlým pohnutím :D 

Šaty, klobouky, culíky, polobotky. Denně jich potkáme stovky. Většiny si nevšímáme, zaujmou nás jen extrémy – když se nám něco vyloženě líbí a když nás něco znechutí.
Je upravený? Čistý? Voní? Už podle toho začínáme člověka posuzovat, jednoho označíme za smradlavého bezdomovce a druhého za člověka hodného bližšího poznání. První dojem rozhoduje o mnohém. Především o tom, zda člověka chceme poznat hlouběji či nikoliv.
Vzhled je důležitý nejen v mezilidských vztazích, ale také při pracovních příležitostech. Nejen životopis rozhoduje o našem přijetí, ale zejména to, jak působíme – jak se tváříme, co máme na sobě i to jak mluvíme.
Dnes je v módě tvrdit, že na vzhledu nezáleží, že důležité je srdce. Kdo tvrdí opak, čelí tvrdé kritice. Zamysleme se ale – je to vážně do puntíku pravda? Není to spíš tak, že se bojíme přiznat své přirozené smýšlení? Bojíme se, že sami bychom před takovým hodnocením neobstáli? Nebo si říkáme, že přece nejsme povrchní?
Každý zastává svůj názor a bezpochyby existují lidé, pro které je estetická stránka života nepodstatná. Přesto tvrdím, že dbát o svůj zevnějšek je důležité, ke škodě nám to určitě nebude. 

Primabaleríny...

Nutně, nutně, nutně sháním baleríny. Nemám co na sebe na předávání vysvědčení :O Já teda nakonec skončila s jednoduchými černými, mají roztomilý pásek kolem kotníku :3 Ale abych pravdu řekla, našla jsem spoustu dalších - bohužel vzhledem k mému stylu mě nikdo v balerínách jen tak neuvidí :D Zvlášť ty první považuju za mega stylové, krásně by se vyjímaly na Lookbook :)

Baleríny s lebkami - 300Kč

Lakované tělové baleríny - 220Kč nebo 350Kč 
(moje lásky, btw)

Originální barevné baleríny - 290Kč 

Se zimním vzorem - 190Kč 

Voňavé Melissky - 999Kč  

Bezva kousky z Votočvohoz...

...aneb nad čím slintám a nemám k čemu nosit.

V pomaturitním období trávím nezdravé množství času na internetu a zejména na VV, takže objevím spoustu nádherných kousků, které bych sice chtěla, ale a) nemám na ně nebo b) nemám je k čemu nosit, takže by stejně skončily zpátky na votoči.
Tak jsem se rozhodla, že jim trošku pomůžu k novému majiteli (aby mi konečně zmizely z oblíbených a já se mohla přestat vztekat, že je nemůžu mít :D)
Tady je první pětka:

Taška z pravé kůže - 1000Kč

Prstýnek + náušnice - 80Kč

Šaty - 450Kč

Originální peněženky - 200Kč

Květinová aktovka - 249Kč

Lhostejnost (úvaha)

Další ze školních slohovek. Tentokrát méně povedená, ale co už... je na památku čerstvé maturantce :)

Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu" (úvaha)

Citát Václava Havla byl, je, a bohužel se zdá, že také vždy bude aktuální. Chyby minulosti už nezměníme, ale násilí dneška můžeme proměnit ve spolupráci budoucnosti.
Nemá smysl vymlouvat se na nedostatek informací nebo na to, že u nás je všechno v pořádku. Všichni víme, že to není pravda. Média neustále přinášejí zprávy z válečných zón, o nesnázích podvedených lidí, o nesnášenlivosti mezi lidmi. Pravděpodobně i tento nevysychající proud negativních informací nese díl viny na lhostejnosti posluchače. Špatné se stalo normálním, nehodným reakce.
Lidé jako by si neuvědomovali, že ignorujeme-li agresivitu vůči někomu jinému, je otázkou času, kdy se obrátí proti nám. Stát pak před sebejistým nepřítelem neznalí účinné obrany, je i v té nejbanálnější situaci, nepříjemné.
Existují samozřejmě bílé vrány chápající tento fakt a snažící se přilákat pozornost ke světovým problémům nejrůznějšími způsoby. Nakolik jsou jejich snahy úspěšné, je otázkou, když jim naslouchají většinou jedinci podobně založení.
Byli by ale tito lidé schopni reagovat v konkrétní situaci? Dnes je naprosto běžné být napaden za bílého dne, uprostřed rušného místa a zůstat bez pomoci. Přitom přesně tohle je základ všeho. Bojí se snad kolemjdoucí o své vlastní zdraví a majetek? Jde o jakýsi pud sebezáchovy, a to i v situacích, kdy by to tak být nemuselo? Nejde jen o odstup, který si udržujeme od zbytku světa? Nebo jen nevíme, co máme dělat, protože jsme se s podobnou situací nikdy nesetkali?
Je na každém z nás, abychom se snažili v rámci našich možností chránit nejen sebe, ale i ostatní, protože klíčem k řešení každého problému je především opravdová snaha jej řešit.

V zemi hobitů a elfů (líčení)

K nohám se mi snáší obrovský modrobílý pták, pokyvem štíhlé hlavy mě pobízí, abych usedla mezi jeho křídla. Učiním tak jen díky uklidňujícímu, moudrému pohledu v jeho očích. Pomalu stoupáme vzhůru, do bílých, hustých mraků, a táhlými oblouky pak konečně dolů.

Když opustíme hlubiny pochmurného nebe, odhalí se mi výhled na rozlehlou krajinu. Díky barvám sladěným do modrošeda působí jako by tady ležela odedávna, nijak nedotčená časem lidského světa. Dosvědčuje to i její nehybnost - větve jehličnanů se sotva pohybují, možná si mezi sebou špitají o nových návštěvnících.
Za horami, jako žraločí zuby čnějícími nad údolím se líně rozvalují jezera. Vlhký vzduch vonící solí plní ospalá slunce. Jedno vně, druhé uvnitř jezera, hledí na sebe jako milenci, následujíc se až na kraj světa. Poprvé na naší cestě spatříme pohyb, vratkou loďku svázanou z kmenů a bytost odstrkující ji od břehu vysokou holí.
Zprudka, neseni náhlým větrem, otáčíme se k severu, k černočernému nebi. Vinou rozlehlosti krajiny se zdá být daleko. Jak ostře jsou rozděleny kraje této země! Vlahé teplo mění se v ledovou bouři jediným krokem.
Burácení hromů se mísí s ruchem života pod nimi. Po dlážděné silnici drkotají kočáry, k nebi ční vysoké věže, lovecké rohy vyjí z lesa skrytého tmou. Uprostřed, na jakémsi nádvoří, zrodil se vír. Všechno padá tak, jak bylo. Nikdo nebezpečí nepostřehl. Černou zemi vsakuje půda. Nádvoří, věže, kočáry, les s vyjícími rohy, modrého ptáka, mě… Táhlými oblouky se spouštíme dolů, vidíme mizející zem, pozvolna nahrazovanou sousedními státy. Znovu v ní nastává mít, klid a prázdno - období neživota.

(photography by James Nachtwey)

KRRR...

"Člověk nemá být šťastný, to ho změkčuje, víte? Pak se mu zdá všechno ostatní zbytečné, malé... a nesmyslné. Nejvíc, nejvíc udělá člověk ze zoufalství. Ze stesku, ze samoty, z ohlušování. Protože mu nic nestačí."

"Dopít, až do dna dopít své ponížení, neboť, hle, je jisto, že nepřijde. Staniž se, ale nyní je nutno dopít hořkost na jejímž dně je jistota, ožrat se bolestí, navalit, navršit utrpení a hanbu, aby ses navíjel jako červ a zpitoměl mukou. Chvěl jsi se před štěstím, oddej se bolesti, neboť ona je narkotikum trpícího. Je noc, již noc a ona nepřichází."

"Tak tedy pohleď, není-li to před tebou nesmírné pole trosek? Toto byl kostel, a toto dům, toto byl člověk. Strašná je síla, a všechno zlé je z ní. Buď zlořečena síla, duše zlá a nevykoupená. Jako Krakatit, jako já, jako já sám. "

"...jsi nešťastný, nešťastný člověk. Viď, trháš sebou na řetěze... jako já."

"Bylo to nedobré pouto, to co nás svázalo, a přece, když to člověk přetrhá, je mu... je mu, jako by celé nitro šlo s tebou, i srdce, i duše... Bude v člověku čisto, když zůstane prázdný a pustý?"

"Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všechno dělá člověk sám ze sebe."

(našla jsem poklad)

...AKATIT