"Člověk nemá být šťastný, to ho změkčuje, víte? Pak se mu zdá všechno ostatní zbytečné, malé... a nesmyslné. Nejvíc, nejvíc udělá člověk ze zoufalství. Ze stesku, ze samoty, z ohlušování. Protože mu nic nestačí."
"Dopít, až do dna dopít své ponížení, neboť, hle, je jisto, že nepřijde. Staniž se, ale nyní je nutno dopít hořkost na jejímž dně je jistota, ožrat se bolestí, navalit, navršit utrpení a hanbu, aby ses navíjel jako červ a zpitoměl mukou. Chvěl jsi se před štěstím, oddej se bolesti, neboť ona je narkotikum trpícího. Je noc, již noc a ona nepřichází."
"Tak tedy pohleď, není-li to před tebou nesmírné pole trosek? Toto byl kostel, a toto dům, toto byl člověk. Strašná je síla, a všechno zlé je z ní. Buď zlořečena síla, duše zlá a nevykoupená. Jako Krakatit, jako já, jako já sám. "
"...jsi nešťastný, nešťastný člověk. Viď, trháš sebou na řetěze... jako já."
"Bylo to nedobré pouto, to co nás svázalo, a přece, když to člověk přetrhá, je mu... je mu, jako by celé nitro šlo s tebou, i srdce, i duše... Bude v člověku čisto, když zůstane prázdný a pustý?"
"Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všechno dělá člověk sám ze sebe."
(našla jsem poklad)
...AKATIT
Žádné komentáře:
Okomentovat